Demografie

???: Míra porodnosti klesá po celém světě. Není takzvaná "populační bomba" jenom takový strašák?
Míra porodnosti klesla na asi polovinu toho, kde byla v roce 1950: z průměrných 5 potomků na 2,6. Míra našeho růstu také znatelně klesla, jak ukazuje tato tabulka z Amerického statistického úřadu.




Roční přírůstek obyvatelstva se rovněž zlepšil z 87 milionů v roce 1989 na asi 74 milionů v roce 2005, respektive 58 milionů v roce 2009.




Nicméně, dřív než začneme vystřelovat špunty z lahví na oslavu toho, že výbuch naší populace vyšuměl, podívejme se ještě na jednu tabulku - tu, která bývá nejčastěji ignorována.






???: Jak to, že naše populace neustále roste, když klesá míra porodnosti, míra plodnosti a míra růstu?
Setrvačnost - to je to slovo. Třebaže se již lidé tolik nerozmnožují, existuje stále mnoho lidí, kteří tyto nové a nové lidi neustále přivádějí na svět, čímž nás je čím dál víc. Tento jev se nazývápopulační setrvačnost (population momentum). Například Čína, se svou obecnou mírou plodnosti 1,5 dítěte na jednu ženu (v Česku je to 1,4 dítěte), je pod úrovní přirozené obnovy, přesto však její přirozený přírůstek činí 10 milionů ročně.

Tato čísla slouží jako zlověstné varování. Jestliže náš růst nezastavila míra porodnosti zkrácená na polovinu, co jej zastaví? O kolik níž může ještě míra porodnosti klesnout? V mnoha regionech je už stabilní hladina porodnosti, která však pravděpodobně za daných podmínek níž neklesne.

Ještě malá poznámka k první ze dvou tabulek nahoře: pokles v míře růstu z let 1959-1960 byl následkem Velkého skoku vpřed v Číně ("Velký skok vpřed" byl oficiální název politiky Čínské lidové republiky od roku 1958 až do počátku roku 1962 v rámci druhého pětiletého plánu ČLR. Čínský vůdce Mao Ce-tung chtěl radikálními politickými a ekonomickými opatřeními rychle zvyšovat čínskou produkci, dostat zemi během patnácti let ekonomicky do postavení velmoci a vybudovat komunismus. Skutečným následkem však byl největší lidmi vyvolaný hladomor v dějinách, jemuž padly za oběť desítky milionů lidí.) Přírodní katastrofy a snížený objem zemědělské výroby vyvolaný hromadnou sociální reorganizací způsobil Číně vysoký nárůst míry úmrtnosti a její míra porodnosti klesla téměř na polovic.


???: Když zplodíme pouze dvě děti, nenahradíme tak jen sami sebe?
"Dvě a dost" bylo možná radikální prohlášení, když byla v roce 1968 založena americká organizaceNulový růst populace (Zero Population Growth), nyní přejmenovaná na Population Connection.Ale to bylo i pak sotva adekvátní. Vzhledem k setrvačnosti by takzvané nahrazení úrovně porodnosti 2,1 potomka na dvojici přineslo skutečný nulový populační růst asi až někde v polovině tohoto století.

Dnes je heslo doby jen mírně poopravené: "Nemějte žádné nebo jen jedno dítě, a zcela určitě se zastavte u dvou."

Názor, že zplozením dvou potomků se prostě nahradí jeden pár lidí a nebude to mít přitom žádný velký dopad, je klamný. Nejsme lososi - my se nevytřeme a nezemřeme. Většina z nás uvidí své potomky plodit a nadto i to, jak plodí i ti zplození.

Když dvojice lidí "nahradí" sama sebe, dopad na životní prostředí se zdvojnásobí - za předpokladu, že životní styl jejich potomků bude stejně ohleduplný k přírodě jako náš, nebudou se chtít rozmnožovat vůbec.

Heslo "dvě a dost" vlastně jen podporuje reprodukci "způsobilých" lidí. Jakkoli je lepší mít dítě chtěné než nechtěné, inteligentní (ať už se tím myslí cokoli) než hloupé a opečovávané než zanedbané, tak přeci jen - nehledě na tyto skutečnosti - představuje každý z nás v tomto přeindustrializovaném světě ohromnou zátěž pro Přírodu.

Když se například v míře spotřeby energie zastaví Severní Amerika u dvou dětí, je to totéž jako kdyby se Indové zastavili u třiceti dětí, nebo Bangladéšané až u 97.

Dvě děti jsou lepší než čtyři a jedno je dvakrát lepší než dvě, ale záměrně dnes zplodit i jedno jediné dítě je morálně na úrovni prodávání míst na potápějící se lodi.

Bez ohledu na to, kolik potomků zplodíme nebo nezplodíme, či zda se radši zastavíme u dvou, stejně to jednou musíme zastavit.