Ekologie

"Člověk ve svém pomýlení mocně zasáhl do přírody. Zdevastoval lesy, a tím i změnil klima a atmosférické podmínky. Vinou člověka úplně vyhynuly některé druhy rostlin a zvířat, ač měly své nenahraditelné místo v ekonomii Přírody. Čistotu vzduchu všude ovlivňuje kouř a podobně,
řeky jsou špinavé. Tyto a jiné věci jsou neoprávněnými zásahy do Přírody, jež dnešní člověk okázale přehlíží, ale jež mají největší důležitost, a jež jednou ukážou svou zlou tvář nejen rostlinám, ale také zvířatům, a jež vposledku nebudou mít trpělivost se silou odporu člověka."1832



???: Je rodičovství špatné pro životní prostředí Země?
"Mateřství je hrdá profese" říká jedno staré rčení. Těžko s ním polemizovat, snad až na to, že se to týká obou pohlaví. Dnes je však rodičovství jedno z nejkritizovanějších a stále víc podhodnocovaných úsilí, jež můžeme podstoupit.

Mnozí dobrovolníci a podpůrci HDVL jsou rodiči, kteří změnili názor až poté, když zplodili potomstvo. A mnozí z těch, kteří nikoho nikdy nezplodili, měli prostě jen víc štěstí než rozumu. Minulost je třeba hodit za hlavu. Na čem opravdu záleží je počet potomků, jež nezplodíme v budoucnu.

Stížnosti matek a otců, že se netěší úctě ostatních, kteří pečují o planetu Zemi, nejsou tak úplně imaginární. Naši společnost ovládá nepřátelská mentalita: poznej svého nepřítele a dej mu to sežrat. A protože má plození ten nejtěžší dopad na přírodu, někteří vidí rodiče jako nepřátele planety. Jenže pokud se budeme všichni motat v tomto začarovaném kruhu, ve snaze dát to druhým sežrat, sežereme si to všichni. Nemusíme být mozkoví chirurgové, abychom si dovedli spočítat, že dát někomu něco sežrat není ten správný způsob, jak změnit něčí mysl.

Spousta mladých lidí by litovala, kdyby neměla starostlivé rodiče. Ti z nás, kteří k tomu mají sklon, mohou být právem hrdi, že přijali tu výzvu a že se ujali zodpovědnosti za výchovu již existujících dětí.

Práce na zachování a obnovení toho, co zbývá ze zemské biosféry, nebude dokončena za našeho života, takže je logické, že počítáme i s mladšími lidmi, jimž poskytujeme příležitost v této práci pokračovat. Nicméně vytvářet další pokračovatele je zbytečné a kontraproduktivní.


???: Co je tak hrozného na tom, že vymírají zvířata?
Někteří lidé říkají, že "vymírání je přirozené. 99,9 % všech druhů rostlin a zvířat, které kdy existovaly, vyhynuly."

To je perspektiva, že? Neměli bychom se trápit kvůli pár dnešním vyhynulým milionům. Všechno je to součást přírodního procesu života na Zemi.

Podle téhož uvažování by nám mělo být jedno, že umírají mladí lidé. Všichni lidé, kteří kdy žili, jsou již mrtví a také my všichni jednou zemřeme. Z toho vyplývá, že bychom neměli pozvedat obočí ani nad vyhynutím lidského rodu.

Nicméně, i když je pravda, že dnešní živoucí druhy představují pouze 0,1 % z celkové biologické minulosti Země, je jejich vyhynutí mnohem tragičtější. Poté, co se dnešní živoucí druhy vyvinuly na úkor miriád jiných druhů a po miliardy let předávaly svůj genetický kód, zaslouží si každý dnešní živoucí druh, včetně našeho, hlubokou úctu a vážnost.

V tomto smyslu jsou všichni živí tvorové na vrcholu evoluce. Obětovat samu existenci jakékoli formy života pro něco tak nadbytečného a pomíjivého jako jsou peníze, je pobuřující zločin proti přírodě.

Dnešní míra vymírání je odhadem asi sto až tisíckrát vyšší než průměr za všechny věky a vymření každého druhu má v podstatě na svědomí činnost jednoho z nich. Hádejte kterého.

Naše dobrovolné vyhynutí pro věčné dobro všeho ostatního života na Zemi bude poslední demonstrací těch nejlepších kvalit lidstva: soucítění a rozumu.


"Země nám nepatří, my patříme Zemi. Člověk neutkal síť života, on je v ní jen vlákno.
Cokoliv udělá síti, udělá sobě."

Přisuzováno "náčelníku Seattlovi" (Noah Sealth 1786-1866)
Pravdivá slova, ať už je napsal kdokoliv.

???: Jsou lidé nejdůležitějším druhem na Zemi?

Určitě máme největší moc. Máme v moci zničit planetu anebo z ní znovu utvořit ráj přírody. Naše volba má větší dopad než volba jiných zvířat, takže v tomto smyslu je Homo sapiens nejdůležitějším druhem na Zemi.

Další zkouškou naší důležitosti je otázka, jak by si vedla pozemská biosféra bez nás. Vyšší živočišný druh je na vrcholu potravního řetězce, méně důležitý takový řetězec přežije.

Biologická rozmanitost rapidně poklesla, když vyhynuli masožraví predátoři, což jejich kořist nepříznivě ovlivnilo, ale řetězec se zkracuje víc než kdyby byl přerušen. Rovněž lidé vlastně opustili potravní řetězec a nevytvoří žádný chybějící článek, až budou vymírat.

Mikroskopická bakterie ve vnitřnostech termitů je rozhodující pro pokračování a přežití pozemské sítě života. Zdá se, že taková zvláštnost, jako je Homo sapiens, je v této biosféře postradatelným druhem.

Vyhynutí pár tuctů druhů, jež žijí pouze na lidech, je tragické, avšak nevyhnutelné. Třebaže naše srdce nemohou souznít například s takovou filckou a jen málokteří z nás kdy viděli aspoň jednoho z miliard roztočů a mikrobů, kteří žijí na nás a v nás, přece je každý z nich jedinečnou formou života přispívající k rozmanitosti života na Zemi.

MĚŘIDLO HLOUBKY EKOLOGICKÉHO MYŠLENÍ
Jak hluboko sahá vaše ekologické myšlení?
Spusťte sondu.

Nořte se níž a níž, dokud nebudete souhlasit.

Povrchní
Měli bychom se o naši planetu dobře starat, pokud bychom měli nějaký hodnotný prostředek.
Mělký
Jsme zodpovědní za záchranu pozemských zdrojů pro budoucí generace.
Po kolena hluboko
Zemi by prospěla změna lidské činnosti.
Po pás hluboko
Planeta by na tom byla lépe s menším počtem lidí.
Hluboko
Divoká příroda má právo na existenci kvůli sobě samé.
Hlouběji
Příroda má větší právo na život než lidé.
Hodně hluboko
Lidé jsou příliš velká hrozba pro život na Zemi. Měli by postupně vymřít.
Radikálně hluboko
Vyhynutí lidstva hned teď nebo už nebude žádné potom pro tuto planetu. Je potřeba nějaká bezbolestná likvidace.
Propastně hluboko
Rychlé zničení je pro lidi příliš dobré. Nějaká hrozná, smrtelná choroba z vesmíru by byla jedině spravedlivá.



???: Nejsou snad lidé také součástí Přírody?
Bylo řečeno, že naše celá ekologická bída vyvěrá z toho, že jsme ztratili kontakt s přirozeným světem. Třebas nám tento seznam pomůže obnovit naši sounáležitost s Přírodou. Prozkoumejte, jaké je místo člověka na Zemi a pomozte určit, kam se hodíme nejvíc.

Zaškrtněte si každou pozici, která se na nás hodí:

· Koruna tvorstva
· Nejdokonalejší bytost na Zemi
· Integrální součást života
· Exotický vetřelec
· Parazitický škůdce
· Vládce, uzurpátor zdrojů
· Šťastná trefa evoluce, mimo přírodu
· Duchovní sjednotitel nebe a země - božství a Přírody
· Uctívač Přírody coby bohyně
· Ten, kdo překonává fyzikální zákony
· Správce, hlídač nižších druhů
· Roven všem formám života
· Součást potravního řetězce
· Obnovitel rovnováhy, ničitel civilizací
· Obránce Přírody
· Rakovina či virus
· Brzy vyhynuvší altruista
· Jiné

Mnozí lidé lpí na podivném názoru, že jsme stále ještě součástí Přírody, a možná že i jsme, záleží na tom, co se myslí pod tím slovem "součást".

Zavedená a vyvážená součást ekosystému v dynamické symbióze. Všechny živočišné a rostlinné druhy se navzájem ovlivňují třemi možnými způsoby: mutualisticky, komunalisticky nebo paraziticky. Mutualistický vztah je prospěšný oběma organismům. Komunalistický vztah mezi sebou jednajících organismů není ani prospěšný, ani škodlivý. Parazitický vztah prospívá jednomu a škodí druhému.

Jsme součástí Přírody stejně jako je nějaká dřevařská firma součástí lesa? Nebo stejně jako je farmář součástí farmy? Mohli bychom být součástí přírody stejně jako, řekněme, vydra: živí se ježovkami a žraloci se zase živí jí.

Kdysi jsme byli jako ta vydra: součást ekosystému. Pak jsme rozvinuli zemědělství a stali se z nás paraziti, životně závislí na vykořisťování Přírody, avšak nic jí nevracející.

Vyjasněme si to... Potřebuje "snížit počty" naše stádo?


Fosilní pozůstatky ukazují, že vždy, když Homo sapiens vstoupil na nějaký kontinent, zachvátilo jej vymírání. Exotičtí vetřelci typicky rozvracejí ekosystémy a my nejsme výjimkou.

Není pochyb o tom, že z filosofického hlediska je na každém mýtu něco pravdy. Nicméně podrobíme-li náš každodenní život zkoušce a zeptáme se sami sebe: "Která část mého běžného dne je součástí Přírody?", vyjeví se nám smutná pravda.

Mýtus o ušlechtilém divochu - o těch, kteří "dávali", kteří žili uvnitř ekosystémů, aniž by jim škodili, než přišli ti, kteří jen "brali":
Někteří lidé žili bezpochyby na zemi šlechetněji než ostatní, ale náš druh musí ještě demonstrovat schopnost žít společně uvnitř ekosystému. Ještě bychom to mohli dokázat, a byl by to ušlechtilý cíl našeho snažení, ale je nám jasné, že to nepůjde, když nás bude šest nebo sedm miliard.

Patrick Frank
"Ušlechtilý divoch"
listopad 2001

Jestliže se k sobě neolitičtí lidé nechovali zrovna laskavě, byli možná aspoň šlechetní k přírodě. Možná ale, že taky ne.

Podle Jareda Diamonda způsobili obyvatelé Velikonočního ostrova, Anasaziové, Kríkové, Havajané a další Polynézané velkoplošné a nevratné škody na svém životním prostředí tím, že ničili lesy, faunu i floru.

Popisuje dopodrobna, jak byl Velikonoční ostrov pokryt palmami, stromy a keři, než tam kolem roku 400 našeho letopočtu přistáli Polynézané. Kolem roku 1500 už byl celý les vymýcen a obyvatelstvo, vzrostlé nad únosnou mez, se uchýlilo k válčení, tyranii, otrokářství a ke kanibalismu.

Stejně tak i Havajané vyhubili nejméně 50 druhů ptáků, včetně mořského orla a několika druhů velkých nelétavých ibisů, a kompletně rozvrátili životní prostředí v sušších nížinách ostrovů. Podobným způsobem, mezi léty 1000 a 1200 našeho letopočtu nenávratně odlesnili Anasaziové v kaňonu Chaco své okolí až do vzdálenosti více než 75 km, což mělo za následek zhroucení jejich společnosti. Tolik o 30 000 let trvajícím "ekologickém ráji".

Původní obyvatelé čistili pomocí ohně rozsáhlé oblasti tropických lesů mnohem dříve před příchodem Evropanů.

Pylové, fytolitové a uhlíkové analýzy odhalily rozmístění a složení tropické vegetace a ohnisek požárů před více jak 11 000 lety a našly se důkazy o širokém využívání ohně při mýcení země předkolumbovským obyvatelstvem Latinské Ameriky.

???: Není přelidnění jen problém rozmístění lidí?
Je pravda, že lidé jsou v některých oblastech natěsnáni těsně na sebe, zatímco jiná místa zůstávají relativně neobydlená. Avšak definujme, co to znamená "neobydlený". Jen proto, že nevidíme domy a lidi, neznamená to, že je země neobydlená.

Zemědělská půda a pastviny jsou obydlené stejně jako vojenské základny a cvičné střelnice. Druhotné lesy jsou v podstatě řízené farmy na stromy k prospěchu lidí, mnohé z nich jsou také nadměrně spásané. Definujeme-li slovo "neobydlený" jako oblast, kde je lidský vliv ekologicky bezvýznamný, pak myslím, že najdeme velice málo takové zbylé do dáli se rozprostírající země.

Je naivní domnívat se, že se musíme jen lépe rozmístit, abychom vyřešili problémy s přelidněním. Potřebujeme daleko víc než jen místo, kam bychom si kecli. Potřebujeme vodu, jídlo a teplo. A ať už si to uvědomujeme či ne, potřebujeme také velké divoké oblasti, neobydlené lidmi.

V rámci ekologického dopadu je lepší, když se lidé tísní ve městech, než aby byli rozptýleni po krajině. Toto, jako veškeré kontrolně-migrační snahy, poskytuje pouze dočasnou úlevu. Populační centra vystrkují svá chapadla, aby se zmocnila zdrojů surovin a potravin v dosud nedotčených přírodních oblastech.

Náš dopad na přírodu nazývá William Rees z kanadské Britské Kolumbie "ekologickou stopou".

Spotřeba má mnoho co do činění s našimi "stopami", a množení se násobí spotřebu.

Až se sníží hustota obyvatelstva, nebudeme muset přeměňovat přírodní ekosystémy na zemědělské statky, průmyslové zóny, bytovou zástavbu a zábavní parky.

???: Neobnoví rovnováhu sama Matka Příroda, až se ještě víc přemnožíme?

"Je jednoduchou logickou pravdou, že krátké hromadné přesídlení do vesmíru, s raketami, jejichž start spolkne řádově miliony za sekundu, je vázáno na míru nekontrolované porodnosti, jež povede jen k hrůznému zvýšení míry úmrtnosti. Stěží uvěřit tomu, že tuto jednoduchou pravdu nepochopili ti vůdci, kteří svým lidem zakázali používat účinné antikoncepční metody. Říkají, že upřednostňují 'přirozené' metody k omezení růstu populace, a jedna přírodní metoda je přesně to, co se dostaví. Jmenuje se hladovění."

- Richard Dawkins: Sobecký gen


Když holandský mořeplavec Jacob Roggeveen objevil na Velikonoce roku 1722 ostrov Rapanui, žilo tam asi 2 000 lidí a nebyly tam žádné stromy ani keře nad tři metry výšky. Žádní netopýři, ptáci, ještěrky nebo suchozemští plži. Měli jen slepice, jejich jediné domácí zvířectvo. Jejich čluny byly tak netěsné, že museli vybírat vodu stejně rychle jako pádlovat. Nebylo na ostrově vždycky takhle zle.

Pylová analýza vzorku vydlabaného materiálu, odvezeného zpět do Anglie na prozkoumání, a analýza kuchyňských smetišť odhaluje drama, jež se odehrává v globálním měřítku. Právě tak jako my nemůžeme opustit Zemi, nemohli oni opustit Rapanui.

Kolem roku 400 našeho letopočtu přistálo několik Polynézanů v tropickém ráji. V průběhu jednoho století postavili známé kamenné sochy, jež Erich von Däniken považoval za tesařské dílo návštěvníků z vesmíru - neboť lidé to jistě nemohli udělat při tom hmotném nedostatku.

Nejméně 30 000 let před příchodem tohoto nového exotického vetřelce byl ostrov Rapanui prospívajícím, rozmanitým ekosystémem. Obrovské palmy byly dokonalým materiálem pro kánoe, jež se používaly k lovu sviňuch. V roce 800 bylo ničení lesů na půli cesty a v roce 1400 byly veškeré palmy vyhubeny. Lidská populace v počtu 20 000 možná dosáhla svého vrcholu.

Představte si, že je kácen poslední strom na kánoi a nějaký radikální ekolog dští kvůli tomu oheň a zkázu, že nebude kánoí pro budoucí generace. Sviňuchy tvořily asi jednu třetinu jejich stravy a nedaly se ulovit bez velkých kánoí. Stromy se používaly též na přepravu soch z kamenolomů, protože každý kmen chtěl předčit jiný.

Společenství se zjevně rozpadlo rychle, při všem tom náčiní zanechaným v kamenolomech a napůl dokončenými sochami. Výsledný obrázek stále ještě skládáme, přičemž pokračuje také debata, týkající se kanibalismu. Jedna novodobá rapanuiská urážka zní v překladu jako "Mezi zuby mi uvízlo maso tvé babičky."

Lidské oběti a meziostrovní války udržovaly obyvatelstvo jiných pacifických ostrovů na únosné úrovni. Moderní společnost má naštěstí jinou alternativu k této smrtící kontrole: kontrolu porodnosti.


???: Proč vyhynutí? Proč jen nesnížit naši populaci na únosný počet?
Podporovatelé HDVL dávají tomuto cíli přednost, kdežto Dobrovolníci vidí vyhynutí jako jediný jistý způsob, jak se vyhnout našemu opětovnému rozmnožení na dnešní hustotu.

Populace druhu Homo sapiens se už jednou kdysi snížila na méně než 10 000 jedinců, podle odhadu založeném na podobnostech naší DNA. Toto "hrdlo lahve" (viz evoluční efekt, známý jako "efekt hrdla lahve") se pravděpodobně událo před 73 000 lety, když na naše domovy vychrlil vulkán Toba popel a uvrhl nás do vulkanické zimy. Deset tisíc by bylo jistě únosné množství, kdybychom nebyli tak mile a chytře plodní.

Uvedení jednoho plodného páru nějakého exotického druhu rozvrátí ekosystém a zapříčiní vyhynutí druhů původních. My jsme se jako celek vyvinuli ve faktického exotického vetřelce pozemské biosféry, neslučitelného s divokými životními formami.

Použijeme-li jako měřítko váhu, již drží slepá Spravedlnost, a umístíme na jednu misku těchto vah všechny druhy, jimž hrozí vyhynutí, a na druhou nás - vyjde nám asi 100 000 krát větší váha, protože jsme to měřítko vynalezli - měřítko, jež se přikloní ve prospěch našeho vyhynutí, i když převažují naše výhody.

Kdyby Spravedlnost použila svůj meč na vasektomii, až by vynesla svůj verdikt, pak bychom se mohli nadít i toho, že si konečně sundá z očí pásku.

Možná že až si uvědomíme naše vlastní vyhynutí, pochopíme plněji, co znamená vyhynutí jiných druhů. S velkými tuponosými skunky z křovisek a s krysami velikosti králíka nám bude asi těžké se ztotožnit, ale i tak to jsou vlastně bratranci lidí.


???: Nebudou dělat totéž co my i jiné druhy, které nás přežijí?
Není nemožné, že jiné druhy nás přežijí a budou dělat totéž co my, jen je to vysoce nepravděpodobné. Žádný druh, pokud víme, se nikdy neubíral takovými evolučními postranními cestami jako my. Mnohé druhy, nejen lidoopi, vykazují naroveň s námi jistou inteligenci - i když se snažíme pokřivit kritérium pro inteligenci tak, abychom vypadali jako ti nejchytřejší. Nikdo z nich se nesnaží přeměnit zbytek světa na svůj životní prostor, tak jako my.

E. O. Wilson napsal, že "Darwinova kostka dopadla pro Zemi na nesprávnou stranu. Bylo to neštěstím hlavně pro živý svět, jak věří mnozí vědci, že se na vzestup dostal masožravý primát, a ne nějaká méně zhoubná forma života."

Máme příležitost dokázat, že se navzdory našemu biologickému dědictví dovedeme chovat nezhoubně. Možná nebudeme mít nikdy schopnost přestat mezi sebou bojovat, drancovat přírodu či vzdávat se jiných původních popudů, ale můžeme se přestat rozmnožovat a v tom případě se pak stane naše přirozenost minulostí.

Přeložil Misantrop